Během svého pobytu ve Vídni zažívám absolutní zmatení jazyků. S některými lidmi mluvím německy, s jinými nizozemsky a s dalšími zase anglicky. Neustále tedy musím přeskakovat z jednoho jazyka do druhého, případně do třetího a provádět tedy tzv. code-switching, abych použila lingvistickou terminologii. Samozřejmě se to ne vždy povede a tak občas začnu s někým mluvit jazykem, který vůbec neovládá, případě v půlce věty plynule přejdu z jednoho jazyka do druhého.
Zmatek v mé hlavě ilustruje i následující reálná situace: Moje polská spolubydlící Karolína je trošku nešťastná, protože tady skoro nikoho nezná, a tak jsem jí slíbila, že ji seznámím s mou CEEPUSáckou kolegyní Paulinou, která je taky z Polska. Dala jsem proto Karolině Paulinin facebookový kontakt a s vážnou tváří jsem ji upozornila: "Ale napiš jí anglicky, ona německy neumí."
A to mě zítra čeká první lekce afrikánštiny...
Další lingvistické okénko (omlouvám se všem, které to neustále poučování už nebaví): Afrikánština není žádný domorodý jazyk, kterým se dorozumívají černoši v pralese. Jedná se o germánský jazyk spřízněný s nizozemštinou, kterým se mluví v Jižní Africe.
Žádné komentáře:
Okomentovat