Už jsem tady!

Poté, co jsem si z postelí vybrala tu, jejíž matrace byla v méně žalostném stavu, vydala jsem se hledat obchod s elektronikou, abych si mohla koupit kabel pro připojení k internetu. Moje kolej se nachází v blízkosti hlavního nádraží a víceproudé silnice plné nadjezdů, podjezdů, sjezdů a přejezdů. Je to prostě taková vídeňská Magistrála. Při obhlídce okolí svého bydliště jsem zjistila, že je zde plná občanská vybavenost: sexshop, psychoterapeutická ambulance i obchod se zbraněmi. Navíc coby kamenem dohodil leží Favoritenstrasse, bulvár s nespočtem obchodů, kaváren a restaurací.
Zamířila jsem do nákupního centra, abych v obchodě s elektronikou Saturn koupila onen nezbytný kabel. Bohužel jsem omylem zamířila do suterénu, kde se nachází supermarket Merkur. Myslím, že by se Rakušané měli držet víc při Zemi a nepojmenovávat své obchody podle planet. Je to vesmírně matoucí.

Cestou domů jsem přemítala, co si o mně asi tak pomyslí má spolubydlící, až vstoupí do našeho pokoje a uvidí moje věci. Mám totiž v pokoji roztodivné artefakty:

- povlečení s Harrym Potterem (dodnes svým obřím ukazováčkem nostalgicky hladím po vlasech Rona Weasleyho, který je na povlečení vyobrazen spolu s Harrym, Hermionou, Brumbálem a Snapem)

- pyžamo s Medvídkem Pú

- kartáč na vlasy v designu Shaun the Sheep

- kabelku s různobarevnými sovičkami

- puntíkovaný deštník, puntíkovanou toaletní taštičku a puntíkovaný obal na čtečku e-knih

- ponožky s cupcakes

- balerínky s cheesecakem

Skutečně nevím, co se dá soudit o člověku, který si s sebou přiveze tak infantilní výbavu. To ale není nic v porovnání s rakouskými studenty, kteří přijeli v doprovodu rodičů s obrovskými krabicemi narvanými nástěnkami, tiskárnami či mixéry. Bohužel, nic z toho se mi do mého růžového kufru nevešlo.