Škola volá! (koneckonců proto jsem tady)

Uplynulé dva týdny jsem si vyhradila na průzkum předmětů, abych zjistila, které z nich budu absolvovat, a které vyřadím. Po dlouhých úvahách prošly výběrem tyto předměty:
Schilderijen vertellen (Obrazy vypráví): Předmět o nizozemském výtvarném umění 17. století vyučovaný superženou, která svým vzezřením připomíná profesorku Trelawneyovou a chováním zase profesorku McGonagallovou. Žije a pracuje v Utrechtu, ale týden co týden lítá učit do Vídně. Domnívám se, že vlastní obraceč času, jinak si nedokážu vysvětlit, jak to může všechno stihnout a mít stále dostatek energie, aby nás dokázala nadchnout pro Rembrandta, Vermeera a Franse Halse (mimochodem, víte, že se na internetu dají koupit repliky obraceče času ve formě náhrdelníků či náušnic?)
Tekstcompetentie en communicatie (Textová kompetence a komunikace): Jazyková cvičení zaměřená na písemný projev. V souvislosti s tímto předmětem mě nenapadá nic vtipného, zajímavého ani bizarního, co by stálo za zmínku, takže raději plynule přejdu k dalšímu bodu.
Taalverwerving III (Jazyková cvičení 3): Klasická jazyková cvičení, tedy čtení, psaní, poslech a konverzace. Do této hodiny stejně jako do Tekstcompetentie en communicatie chodím se svou slovenskou kolegyní Veronikou. Vzhledem k tomu, že její příjmení začíná na H., stejně jako to moje, jsme v seznamu vyučujících hned za sebou. Pro vyučující jazykových cvičení jsme tedy "Veronika H. I." (čti: první) a "Veronika H. II." (čti: druhá).
Afrikaans (Afrikánština): Jazyk nebezpečně podobný nizozemštině, který nás vyučuje sympatická postarší Afrikánka. Pokud se někomu opravdu pletou jazyky, pak je to ona. Kromě afrikánštiny mluví i anglicky, německy a nizozemsky a tyto jazyky střídá dle libosti, viz slovní spojení "een samenvatting of typical Fehler", "Maan has another Bedeutung." nebo "This is Ausnahme". Na první hodině nám pouštěla z ohrané kazety kýčovité video oslavující krásy Jihoafrické republiky. Nechyběli lvi a žirafy skotačící v uhrančivé krajině, romantický piknik na útesu a tančící domorodci, to vše v záři zapadajícího slunce.
Joodse literatuur - eerste en tweede generatie (Židovská literatura - první a druhá generace): Předmět věnovaný nizozemsky psané židovské literatuře. Zpočátku se tento předmět zdál být v porovnání s těmi ostatními jako procházka růžovým sadem (Původně jsem napsala "procházka růžovou zahradou". Asi bych se neměla tolik dívat na televizi.). Stačí přečíst jednu knížku, připravit o ní prezentaci a napsat práci. Trošku nám ovšem ztuhnul úsměv na rtech, když jsme se dozvěděli, že práce má mít rozsah 10-12 stran. A to se nejedná zdaleka o jedinou práci, kterou musíme za tento semestr zplodit.

Všechny hodiny probíhají v hlavní budově vídeňské univerzity v jedné jediné učebně, která leží přímo v srdci tamní sekce nederlandistiky. Avšak abych se do ní dostala, musím každé ráno projít špalírem promotérů nabízejících všechno možné: bankovními konty a limonádami počínaje, diáři a tampony konče. Jak kdosi správně poznamenal, stačí párkrát obejít univerzitu a člověk ani nemusí chodit nakupovat.
Hlavní univerzitní budova je bludiště plné chodeb, schodišť, výtahů a dvoran. Hlavní nádvoří je lemováno sloupy, bustami a pamětními deskami a v současné době se na něm nachází bar s plátěnými lehátky a antikvariát pod širým nebem. Naše křídlo budovy ovšem zrovna prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Než se mi podaří dostat se do učebny, musím projít zvířeným prachem ze stavební suti a podlézt pásmo žebříků a lešení a doufat přitom, že mi na hlavě nepřistane bruska nebo šroubovák. Většina hodin je navíc doprovázena symfonií skládající se z bušení kladiva, kvílení vrtačky, klokotání míchačky a pokřikování východoevropských dělníků.
Měla jsem za to, že je vídeňská nederlandistika obří instituce, kde studuje přinejmenším stovka lidí, ovšem jak se zdá, mýlila jsem se. Na všech hodinách totiž my, výměnní studenti, tvoříme většinu osazenstva. K této bilanci značně přispívá "poznaňská delegace" neboli čtyři studenti z Poznaně (tedy, abych byla genderově korektní, tři studentky a jeden student), kteří se od sebe nehnou ani na krok a veškeré předměty absolvují bok po boku.
Vídeňská nederlandistika disponuje vlastní knihovnou nevelkého rozsahu, prosklenou kukaní určenou pro samostudium, podobiznou belgického a nizozemského královského páru a velmi výkonnou kopírkou, která bude, jak se zdá, naším věrným společníkem po celý semestr. Hned třetí den se mi ji podařilo vyřadit z provozu, jelikož se v ní z neznámého důvodu vzpříčily papíry a nešly vytáhnout ani jednou stranou. Naštěstí je ústav kromě kopírky vybaven i velmi milou paní sekretářkou, která je schopná okamžitě vyřešit jakýkoli problém.

Technická poznámka: Kontrola pravopisu se mi neustále snaží slovo "nederlandistika" přepsat na "antifederalistka". Vím, že většina smrtelníků slovo "nederlandistika" nejspíš příliš často nepoužívá, ale snažit se ji nahradit "antifederalistkou" mi připadá poněkud nepatřičné. Ruku na srdce, kdo z vás to slovo kdy napsal?