Dlouhá noc

Po třech dnech vyčerpávajících úředních starostí (které v mém případě bohužel ještě neskončily) nám začaly víkendové radosti.

V sobotu večer jsem se se svou olomouckou kolegyní Blankou vypravila na muzejní noc. Vídeňská Lange Nacht der Museen (viz poznámka) je obrovskou akcí, do níž se zapojilo přesně 122 muzeí a galerií. Jedná se jak o osvědčené kulturní destinace jako je Albertina nebo Kunsthistorisches Museum, tak o muzea podivná, výstřední až nenormální. Najdete tu muzeum vytápění, zubního lékařství, klaunství a cirkusáctví, expozici sad pro kouzelníky a těžítek ve tvaru sněhové koule. Žebříčku úchylností vévodí muzeum antikoncepce a potratů.

My s Blankou jsme se však rozhodly pro poněkud konzervativnější kulturní instituce. Nejdříve jsme zavítaly do muzea filmu. To není koncipováno jako klasická expozice, nýbrž jako kinosál, v němž se návštěvníci můžou formou filmových představení dozvědět něco o historii filmu. My jsme zhlédli zhruba dvacetiminutový průřez dějinami animovaného filmu.

Pak jsme se vydaly do majestátní budovy národní knihovny, kde se nachází expozice papyru (lingvistické okénko: dle internetové příručky Ústavu pro jazyk český je možné používat i tvar "papyrusu"). Následně jsme se vydaly do honosné barokní síně Prunksaal, která nás oslnila zdobenými policemi plnými knih, které sahaly až ke stropu. Myslím, že by Ikea měla rozšířit svůj sortiment a uvést na trh pojízdné schůdky ke knihovnám. Jsou vážně super.

Vzhledem k tomu, že do muzea v kavárně Demel vedla nekonečná, stále se prodlužující fronta (pokud se tedy vůbec může prodlužovat něco, co je nekonečné) a do muzea kávy a čokolády to bylo daleko, rozhodly jsme se absolvovat jízdu okružní historickou tramvají. Poté, co jsme projely kolečko po Ringstrasse, odebraly jsme se do budovy Wiener Secession (pokud jste v dětství tak jako já milovali Komisaře Rexe, vězte, že se jedná o tu bílou stavbu se zlatou koulí na střeše, která je k vidění v úvodní znělce). Největším lákadlem této galerie je slavná malba Beethovenův vlys (Beethovenfries) od Gustava Klimta.

Poznámka: Učinila jsem zajímavý filologický objev. Všimla jsem si totiž, že příbuznost slov "noc" a "moc" v češtině koresponduje s příbuzností týchž slov v němčině, tedy "Nacht" a "Macht". A tak se ptám: Je mezí nocí a mocí nějaká souvislost? Jedná se o náhodu, nebo je za tím něco víc? A co na to Jan Tleskač?