úterý 7. října 2014

Co se stalo po víkendu...

Děkuji váženému Herr Gottovi, že osvítil velectěnou k. u. k. úřednici! Nenechala mě vyhostit, neposlala mě do pracovního tábora, neudělila mi pokutu, vlastně mi kromě "Guten Morgen", "Ausweis, bitte" a "Auf Wiedersehen" neřekla vůbec nic. Byla jsem tak nadšená, že ze mě rázem spadla veškerá únava. Musela jsem totiž vstávat už v šest hodin, abych stihla splnit veškeré pracovní povinnosti a na úřadě být ještě s předstihem.
Konečně mám spolubydlící! Jmenuje se Karolína, je z Polska (z čehož mám ohromnou radost - od letošního léta, kdy jsem se v Belgii spřátelila se spoustou Poláků, k nim cítím zvláštní náklonnost - ostatně, pokud jsou Slováci naši bratři, pak jsou Poláci naši bratranci), studuje ekonomii a přivezla si s sebou rodiče a plno věcí.
V pondělí se u nás na kolejích konala informační schůzka pro nové obyvatele. Následuje shrnutí nejdůležitějších poznatků:
1. Nesmíme vycházet s dýmícími hrnci z kuchyně, protože se může spustit požární alarm a museli bychom platit tučnou pokutu (toto sdělení mě náležitě vyděsilo).
2. Máme zakázáno ve večerních a nočních hodinách a v průběhu celého víkendu zvonit na byt pana správce (výjimku tvoří extrémní situace jako je například požární poplach).
3. Pokud budeme mít pánskou/dámskou návštěvu (záleží na pohlaví a sexuální orientaci), nesmíme pro vytvoření intimní atmosféry zakrývat rozsvícenou lampičku, neboť hrozí, že se seškvaří. Podotýkám, že nový exemplář stojí kolem 60 eur.
Po skončení formální části večera jsme se přesunuli do baru, kde dal pan správce každému zdarma nápoj dle vlastního výběru. Kromě Íránce Aliho, který studuje telekomunikační technologie, bydlí v protějším pokoji, připadá mu naprosto úžasné, že většina Čechů jsou ateisti a většinu dne tráví v kuchyni, protože pořád něco vaří, jsem se seznámila se spoustou dalších lidí. S Litevcem, který pochází z Vilniusu, studuje historii a mluví jako robot. S Íránkou, která už devět let žije v Rakousku a studuje ekonomii. S Rakušanem, který studuje něco technického a je "speakerem" našich kolejí. S Čechem, který mi prozradil, že na našich kolejích bydlí plno našich krajanů. S Rakušankou, která na mě začala mluvit šíleným dialektem a informovala mě o tom, že byla v létě v Praze a hrozně jí chutnal trdelník...

Žádné komentáře:

Okomentovat