Ihned po strýcově příjezdu jsme se vydali na velký okruh centrem Vídně. Po celý den svítilo sluníčko a panovalo příjemných 15 stupňů. Procházku nám však znepříjemňovaly mohutné poryvy větru. Zřejmě se jednalo o proslulý rakouský föhn. Z hodin zeměpisu si pamatuji, že má föhn nepříznivý vliv na lidskou psychiku. Když tedy někdo spáchá vraždu v době, kdy vane föhn, je to bráno jako polehčující okolnost. (Tuhle pasáž berte s rezervou. Zdálo se mi to nepravděpodobné, už když mi bylo patnáct.)
Z nádraží jsme doputovali na Karlsplatz, ze kterého jsme dále zamířili přes Kärntner Strasse, Stephansplatz a Graben k honosné budově Nationalbibliothek. Následně jsme prošli kolem parlamentu a radnice a nakonec zakotvili v hlavní budově vídeňské univerzity. Ta se pyšní krásným arkádovým nádvořím, které jako by vypadlo z Harryho Pottera. Během krátkého odpočinku jsme obdivovali sochy slavných vědců spjatých s univerzitou, jež jsou umístěny kolem celého nádvoří. Nadšeně jsem zkoumala busty Dopplera a Schrödingera, kteréžto znám spíše než z hodin fyziky ze seriálu The Big Bang Theory (a pak že jsou ty seriály k ničemu!).Poté jsme se vydali přes náměstí Freyung do nedaleké pizzerie, kde jsme doplnili zásoby vody, cukrů, tuků a bílkovin, abychom mohli pokračovat v našem putování. Zastavili jsme se v několika obchodech s krásnými barevnými serepetičkami (které strýc neprozřetelně nazval "blbinami") a stali se svědky hasičského zásahu. Kvůli silnému větru spadl z butiku Prada vývěsní štít, k čemuž byly přivolány dva požární vozy vybavené vysokozdvižným vozíkem (To je tedy nespravedlnost - člověk si koupí kabelku za 30 000,- a ještě dostane po hlavě cedulí!).
K večeru (možno psát i kvečeru, kdyby vás to někoho čistě náhodou zajímalo) jsme se odebrali zpět na superkalifradžilistikexpijalidózní nádraží, kde jsme se občerstvili v místní pobočce kavárenského řetězce Oberlaa a následně se vydali na peron, z něhož strýc odjel vstříc domovu a já se vrátila zpět na kolej vstříc nastávající chřipce.
Žádné komentáře:
Okomentovat