1. Eko-bio-organismus. Rakušané jsou nadmíru eko-bio-organičtí a tak trochu mě nakazili. Odpad jsem sice třídila už dřív, energií jsem se také snažila šetřit, ovšem stále mám vysokou ekologickou stopu (ačkoli mi nikdy nevyšel jednoznačný výsledek). A tak prosím, třiďte odpad. Vážně to není tak těžké.
2. La vita è bella. Život je krásný a tak není potřeba si ho znepříjemňovat. Stačí, že existují nemoci, nehody a přírodní katastrofy. Není potřeba to ještě zhoršovat válkami, vraždami, hádkami, podvody a jinými nekalostmi.
3. Coming-out. Už dlouho jsem to tušila, ale až teď jsem si zcela jistá: jsem nenapravitelný kavárenský povaleč. Miluji skučení trysky pro napěňování mléka, miluji bouchání při vysypávání lógru, miluji tlumené rozhovory lidí u stolečků, miluji klapot bot noblesních číšníků, miluji (vídeňské) kavárny.
4. Rodina je základ (státu). Mám naprosto skvělé příbuzné a kamarády. K tomu myslím není co dodat. Snad jenom to, že je kuchařské a cukrářské umění mé mámy a babiček naprosto k nezaplacení!
5. Kde domov můj... Česká republika je skvělé místo k životu. Neválčí se tady, není tu hladomor, nikdo tu není (víceméně) diskriminován, nedochází tady každý den k 50 vraždám a 1370 znásilnění jako třeba v Jihoafrické republice. Takže pokud jsou našimi největšími problémy "pouze" vysoká míra korupce, rozbité dálnice a kouření v restauracích, jsme na tom ještě dobře.
6. Jazykové okénko. Zlepšila jsem se ve všech jazycích, kterými mluvím. Nizozemsky jsem mluvila ve škole, německy se svou spolubydlící a v běžném životě, anglicky s ostatními obyvateli našich kolejí a navíc jsem se naučila afrikánsky. A taky jsem se zlepšila v pasivní znalosti polštiny. Dokonce sebou už ani šokovaně netrhnu, kdykoli z Karolíniných úst zazní slovo "szukać".
7. Má nizozemská posedlost. Těžko se rozhoduji. A když už se rozhodnu, často si dané rozhodnutí zpětně vyčítám. Jestli ale něčeho v žádném případě nelituji, tak rozhodnutí jít studovat nizozemštinu. Díky nizozemštině mám možnost poznávat nové kraje a přátelit se s nederlandisty z celé střední Evropy i zbytku světa. A to za to rozhodně stojí.
8. Všechno bude v pořádku. Ačkoli se to tak někdy zpočátku nezdá, všechno nakonec dopadne dobře. Někdy je nejlepší dát věcem volný průběh a ony samy nějak dopadnou. Hlavně je třeba se zbytečně nestresovat, což mi bohužel stále činí potíže (ačkoli jsem zatím přežila veškerá poranění a nemoci, které jsem si ve své bujné fantazii vykonstruovala, a to včetně subdurálního hematomu a otravy polypropylenem).
9. Strašpytlíkův konec? Ještě před rokem jsem nevěděla, jestli bylo správné se přihlásit na pobyt do Vídně. Ještě před dvěma roky bych se ani přihlásit neodvážila. A teď bych se nejradši přihlásila znovu. A znovu. A znovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat