1) Suverénně naskakujete do metra i po zaznění výstražného signálu "Steigen Sie nicht mehr ein!".
2) Světaznale ukazujete přespolním cestu a bezostyšně je opravujete: "Prosím Vás, jede to k Volksoper?" "Ne, ale pokud myslíte Volkstheater, tak ano." nebo "Můžu se Vás zeptat, kde je Schottentür?" "Myslíte Schottentor?" "Ano, Schottentür."
3) Nesnesitelně vás otravují davy turistů, kteří se zmateně motají a znemožňují Vám plynulý průchod centrem města (platí zejména v předvánočním období).
4) Přivádí vás k šílenství lidé neznalí jízdy na eskalátorech, obzvláště pokud spěcháte na metro, protože další jede až za tři (!) minuty: "Co je to zase za lonťáka, že stojí vlevo?!"
P.S.: Výše uvedený text je třeba brát s nadsázkou.
1) Do metra jsem po zaznění výstrahy naskočila jen jednou a dodnes si vyčítám, že jsem se vystavila potenciálnímu nebezpečí.
2) Když se mě někdo zeptá na cestu a já jsem schopná mu poradit, nesmírně mě to potěší.
3) Turisty mám ráda. Koneckonců jsem jedním z nich.
4) Pokud jezdíte na eskalátorech vlevo, nic si z toho nedělejte. Taky jsem to dělávala. A není to tak dlouho.
Žádné komentáře:
Okomentovat