Protože se mě babičky neustále ptají, co ve Vídni jím (a vlastně nejen ve Vídní - zajímá je, co jím, ať už se nacházím v kterékoli části vesmíru), bude následující příspěvek věnován právě jídlu.
Snažím se jíst zdravě. A docela se mi to daří (pokud pominu pomatení mysli, během něhož jsem na jedno posezení snědla celý tubus chipsů Pringles, ačkoli jsem na ně vůbec neměla chuť. Po zbytek večera jsem litovala svůj ubohý žaludek a tukové váčky, které se tímto excesem zvětšily snad o desítky procent.). Objevila jsem kouzlo bulguru, polenty a kuskusu, které nyní tvoří hlavní složku mé potravy. Navíc když jsou potraviny v eurech, nezdá se mi, že by byly příliš drahé, a tak je kupuji i v biokvalitě. A vejce zásadně od slepic z volného chovu!
Začátky mého gastronomického působení ve Vídni však byly poněkud krušné. Dosti dlouhou dobu jsem nevlastnila nůž. Tak jsem si koupila pro jistotu hned dva, ovšem s tak malou čepelí, že je možné s jejich pomocí krájet jen suroviny o dosti malém průměru. Také jsem si pořídila úžasný hrnec, jehož nevýhodou jsou ucha, která zjevně nejsou odizolována, neboť přejímají teplotu hrnce. Dosti dlouho mi taky trvalo, než jsem si zvykla na místní sporák. Výsledkem byla tedy voda nezvladatelně tryskající z hrnců na plotnu. Íránec Ali od naproti mi ovšem sdělil, že je přesvědčený o tom, že až se vrátím domů, bude ze mě výborná kuchařka. Asi mi tím chtěl naznačit, že mé kuchařské umění zatím stojí za starou belu.A na závěr několik poznatků:
1) Těstoviny se skvěle uvaří i v případě, že je dáte do hrnce ještě předtím, než začne voda vařit. Upřímně řečeno netuším, proč by se měly dávat až do vroucí vody.
2) Creme fraiche není obyčejná smetana.
V podstatě zakysaná smetana.
OdpovědětVymazat