V neděli jsou všechny obchody v celém Rakousku zavřené. Tedy, všechny ne. Jeden Spar poblíž Mariahilfer Strasse mívá otevřeno víkend-nevíkend, svátek-nesvátek a tak se do něj moje spolužačka Blanka jednou v neděli vypravila, aby si zakoupila toaletní papír. Jaké však bylo její překvapení, když zjistila, že před oddělením s drogistickým zbožím stojí obrovská cedule a na ní upozornění, že "je zakázáno prodávat v neděli a o státních svátcích zboží nacházející se za bariérou". Nejspíš je tedy povoleno prodávat jen jídlo a pití, jelikož jsou tyto atributy nutné k přežití. Je ovšem trochu diskutabilní, zda člověk potřebuje nutněji rum a brambůrky, nebo spíš toaletní papír a vložky.Další věc, která mě velice překvapila, je neuvěřitelná rychlost, jakou oplývají rakouské pokladní. Vždy, když mi markují zboží a provádí peněžní transakce, připadám si jako pilot Formule 1 v pit stopu. Nedokážu si vysvětlit, jak je možné, že jsou tak rychlé. Jediným možným vysvětlením je tedy skutečnost, že když nepracují v neděli, musí od pondělí do soboty pracovat o to pilněji.
A kde vlastně nakupuji? Převážně v místní pobočce obchodu Zielpunkt (kterému zarputile říkám "Treffpunkt"), což je řetězec supermarketů s příznivými cenami a přitom kvalitním zbožím (pozn.: neplatí pro úsek ovoce-zelenina). Pro drogistické zboží zajdu většinou do BIPY, tedy obdoby drogerie DM. Po menším úrazu při přípravě pokrmu jsem zde s vidinou otravy krve marně hledala dezinfekci. Bylo mi řečeno, že musím jít do lékárny, neboť v drogerii mají zakázáno dezinfekci prodávat. Zřejmě se obávají, že by ji nějaký sebevrah mohl vypít ve snaze se otrávit. To by mu ale lépe posloužilo Savo, které tu určitě mají.
Nedávno jsem také zjistila, že mezi mými kolejemi a rájem nákupů jménem Mariahilfer Strasse existuje přímé autobusové spojení. Jízda místním autobusem pro mě představuje velký zážitek, a to hned z několika důvodů:
1) Autobusem nejezdí žádní turisti, ale naopak samí praví Vídeňáci, z čehož mám patřičnou radost.
2) Člověk toho v autobuse vidí na rozdíl od metra mnohem víc - žádné temné tunely, únikové východy a sem tam nějaké graffiti, ale sluncem zalitou místní flóru a faunu.
3) Autobus musí na své cestě překonat velké množství kopců, ostrých zatáček a nepřehledných křižovatek, takže si občas připadám jako na Rallye Dakar.
P.S.: Jak nad tím tak přemýšlím, o nedělích zavřené obchody mají něco do sebe. Koneckonců - v neděli má člověk chodit na výlety. Anebo aspoň sedět doma u kafe a bábovky.
Žádné komentáře:
Okomentovat