A jaká další zajímavá místa jsem v rakouské metropoli navštívila?
Nedávno jsme se s děvčaty vypravily do svatostánku výtvarného umění, kterým je Kunsthistorisches Museum. Do galerie jsme se vydaly vyzbrojeny znalostmi o nizozemském výtvarném umění 17. století nabytými četbou Kiefta, Fuchse a Beheydta (a Gombricha, samozřejmě!). Nejprve jsme zavítaly do expozice staroegyptského umění. Vzhledem k nepříjemně velkému množství mumifikovaných lidí, opic a krokodýlů jsem si připadala spíše jako na exkurzi v patologickém ústavu. V oddělení antického umění se ve mně probudily instinkty staré latinice a se zájmem jsem si prohlížela vystavené nápisy (ne že bych jim tedy rozuměla. Má znalost latiny se bohužel smrskla na několik přísloví, která tu a tam bezděčně utrousím, abych vypadala učeně). Následně jsme se odebraly do expozice věnované německým, holandským a vlámským mistrům a prohlídku jsme zakončily návštěvou přechodné výstavy věnovanou Velázquezovým dílům. Během bloumání po výstavních síních se nám podařilo navzájem se poztrácet. Když jsme se však po třech a půl hodinách s plným močovým měchýřem a prázdným žaludkem konečně vymotaly ven, šťastně jsme se shledaly.
O týden později jsme navštívily Naturhistorisches Museum. Záhy jsme však zjistily, že jít do muzea druhou adventní sobotu asi nebyl nejlepší nápad. V muzeu se to jen hemžilo turisty nejrůznějších národností a také převážně slovenskými školními výpravami ("Ako povieš rozdiel medzi delfínom a žralokom, keď sis ich nebola pozrieť?" - Tímto se hluboce omlouvám všem Slovákům za nedokonalou imitaci jejich rodného jazyka.). V přízemí byla umístěna expozice minerálů (onyx, jediný minerál, který jsem díky své neutuchající lásce k Vile Tugendhat schopná poznat, jsem však ve vitrínách hledala marně) a oddělení mapující vznik planety Země a vývoj života na ní. Při pohledu na gigantické mouchy a obrovitánské červy typu olgoj chorchoj jsem byla upřímně ráda, že podobní tvorové již nežijí. V prvním patře se pak nacházela rozsáhlá expozice vycpaných, vymodelovaných a v lihu naložených zvířat všeho druhu. Jako správnou neurotičku mě však nejvíce zaujalo oddělení věnované mikrobům (nedávno jsem si mimochodem zakoupila dezinfekci na ruce, která účinkuje i proti viru H1N1!).
Se svou rumunskou spolužačkou Gianinou jsem se vydala do akvária Haus des Meeres. To je umístěno v železobetonové věži, která byla postavena za 2. světové války a sloužila jako jakýsi nadzemní bunkr a zároveň centrum protivzdušné obrany. V objektu se nachází nejen akvária s malými žraloky, obřími želvami a roztodivnými rybami a mořskými koníky, ale také řada terárií s hady a pavouky. Nechybí ani tropický pavilon s volně poskakujícími opičkami a poletujícími papoušky. V nejvyšším patře je umístěna terasa, ze které je nádherný výhled na celé město.S Gianinou jsme se také nedávno vypravily do biografu Burgkino - tradičního, byť vícesálového vídeňského kina. Zde jsme zhlédly snímek Zmizení Eleanor Rigbyové: Oni. Jednalo se o velmi kvalitní, ovšem i nesmírně smutný příběh, u kterého nezůstalo jedno oko suché (minimálně z mých dvou očí tekly slzy proudem). V kinosále se mi dostalo jedné z největších poct v životě. Před začátkem filmu se na nás totiž z přední řady otočil jeden mladík, který zaslechl náš rozhovor a zeptal se, jestli jsme Vlámky. Nevím, jestli opravdu mluvíme jako opravdové Vlámky, nebo si prostě jen řekl "mluví sice nizozemsky, ale nějak divně, tak to asi budou Vlámky", nicméně mne tato skutečnost nadmíru potěšila.
A na závěr mám pro vás malý tip: Pokud někdy budete ve Vídni v úterý večer, nebudete vědět, co s načatým večerem, a vaše peněženka bude zet prázdnotou, pak doporučuji návštěvu MAKu, tedy muzea užitého umění. Do tohoto muzea je totiž každé úterý od 18 do 22 hodin vstup zdarma. MAK se svou monumentální dvoranou a nádherně vymalovaným stropem nápadně podobá brněnskému Uměleckoprůmyslovému muzeu. V suterénu je k vidění expozice současného designu. V přízemí a v patře na vás potom čeká sbírka orientálních koberců, nábytku spadajícího do období vídeňské secese a skla pocházejícího z velké části z českých zemí.
Žádné komentáře:
Okomentovat