Naše výprava sestávala z šesti osob čtyř národností a dvou pohlaví. V pravé poledne jsme se sešli na nádraží a snažili se u řidiče zakoupit jízdenky. Šofér nám ovšem oznámil, že si máme koupit lístky v nedaleké stavební buňce plnící funkci dopravní kanceláře. Tam nám však bylo sděleno, že jim nefunguje přístroj na tisknutí jízdenek a že si tedy lístek musíme přeci jen zakoupit u řidiče. Když jsem zjistila, že je šofér můj krajan, ujala jsem se nákupu lístků já. Nejprve jsme museli urychleně nastoupit, abychom stihli zelenou na křižovatce. Zatímco jsme se zběsile řítili ulicemi rakouské metropole, prováděl řidič veškeré peněžní transakce. Protože však omylem vytisknul jeden špatný lístek, musel mi ho vydat až na zastávce na letišti Schwechat. Ihned po výjezdu ze stanice se v reproduktorech ozvalo: "Prosím slečnu, která je vedoucí zájezdu z Vídně, aby za mnou přišla a vyzvedla si lístek."
Po příjezdu do hlavního města Slovenské republiky nás čekal první náročný úkol: nalézt centrum. Vyzbrojeni mapami a aktivní Agnieszkou, která se každého nadšeně ptala na cestu, se nám nakonec podařilo najít správnou cestu. Nejprve jsme se zastavili na vánočních trzích, kde jsme se posilnili trdelníkem, který je k dostání i v Rumusku a podle všeho pochází z Maďarska, kde je znám pod názvem "Kürtőskalács". Poté, co jsme se náležitě občerstvili, vyšplhali jsme na Michalskou věž, kde jsme se pokochali výhledem na město. Následně jsme zavítali do Muzea farmacie, ve kterém sice nebylo nic zajímavého, ale vzhledem k tomu, že vstupné již bylo zahrnuto v ceně lístku na věž, museli jsme toho jako správní low-cost-turisté využít. Poté jsme ve vší tichosti prošli Michalskou bránou. Traduje se totiž, že ten, kdo jí projde, aniž by utrousil jediné slůvko, zvládne zdárně všechny zkoušky. Rozjaření Španělé, kteří hulákali na celou ulici, budou tedy nejspíš muset opakovat ročník.
Poté jsme se vydali na slavný Bratislavský hrad, kde jsme se nejprve několikrát vyfotili (požádali jsme jednu paní, která namířila objektiv na sebe, jako by chtěla pořídit selfie svého chrupu), znovu se pokochali výhledem na město a následně jsme se odebrali do nitra hradu, kde byla mimo jiné umístěna expozice o 1. světové válce a o rekonstrukci budovy. Vystoupali jsme na jednu z věží, kde jsme se do třetice pokochali výhledem na město.Cestou zpátky jsme se zastavili u Katedrály svatého Martina a u věhlasného Čumila, kde jsme pořídili obligátní foto. Prošli jsme se kouzelnými uličkami staré Bratislavy a potkali pobudu, který vyprazdňoval svůj močový měchýř na kostelní zeď a ve chvíli, kdy má spolužačka Paulina zmáčkla spoušť svého fotoaparátu, pronesl hrůzným hlasem: "Už sa blýska." (Nevím, zda se jednalo o ne příliš povedenou meteorologickou předpověď či o pokus o zanotování slovenské hymny, nicméně jsme se raději vzdálili).
Poté jsme vyprovodily dva členy naší výpravy na autobus a následně jsme se odebraly do typické slovenské "reštiky". Paulina se totiž zapřísáhla, že z Bratislavy neodjede, aniž by si nedala smažený sýr. Zbytek naší skupiny si objednal halušky a strapačky se zelím alias kapustou. Poté jsme se ještě jednou vypravily na vánoční trhy, kde jsme podlehly svodům stánku s lokšemi (či lokšy? nebo lokši? Každopádně ať už se skloňují jakkoli, stály pouhých 1,50 eur, takže jsme si v porovnání s vídeňskými cenami připadaly jako v ráji). Cestou na nádraží jsme se ještě zašly podívat na Kostel svaté Alžběty, který je známý spíš pod názvem Modrý kostel(ík). Jak již název napovídá, exteriér i interiér jsou vyvedeny v modré barvě.Nakonec se mi přece jen vyplatilo pořídit si kolekci hrníčků z vídeňských trhů. Po příjezdu na autobusové nádraží jsem totiž ve svém půlpokoji uspořádala malý čajový dýchánek a hrníčky mi přišly konečně vhod. U čaje jsme zhodnotily náš výlet, nutno říct, že nadmíru pozitivně. Slovenská metropole je totiž skutečně krásná, ačkoli její obyvatelé často tvrdí přesný opak.
A na závěr malý jazykový test: Jestlipak víte (bez použití Googleu, samozřejmě), co je to "lekvár" a "pažerák" a jaký další význam má slovo "špirála"?
P.S.: Letecká společnost Fly Niki hodlá zřídit pravidelnou linku mezi Bratislavou a Vídní, přičemž let by měl trvat všehovšudy pět minut. Nedokážu si představit, kdo by byl ochotný čekat dvě hodiny na letišti, aby pak mohl pět minut letět. Jak poznamenala má bratislavská spolužačka Janča, možná by bylo v rámci zrychlení odbavení možné vynechat bezpečnostní prohlídku. Za tak krátkou dobu by totiž žádná výbušnina ani nestihla explodovat. V internetové diskuzi se zase kdosi dotazoval, zda bude součástí letu mezipřistání v Petržalke.
Lekvár = marmeláda, ostatní dva nevím.
OdpovědětVymazatPažerák je jícen a špirála je kromě spirály ještě řasenka.
Vymazat