Co dělám, jak se mám...

Chodím do školy. A občas se mi zdá, že až moc často. Protože jsem se nemohla rozhodnout, jestli se mám odhlásit z afrikánštiny nebo z nizozemského výtvarného umění, ponechala jsem si oba předměty. Poslední dobou mi ale připadá, že jsem si "naložila na vidle příliš mnoho sena", jak se říká v Nizozemsku. Ačkoli zde mám jen poloviční množství předmětů, jaké obyčejně mívám v Brně, práce mám víc než dost. Místní systém je totiž nastavený tak, že většinu práce musí studenti dělat samostatně doma a v hodinách se o zadaných úkolech jen diskutuje.
Čím se tedy bavím, když zrovna nejsem ve škole?
1) Učím se. Často slýchávám z různých koutů hlasy, že je to tady "pěkná flákárna", když mám školu jen tři dny v týdnu. Ano, sice mám vyučování opravdu jen od pondělí do středy, což ale neznamená, že ve zbytku týdne bezcílně bloumám po Mariahilfer Strasse a jedinou mou starostí je to, jestli si dám ke svačině štrúdl nebo sachr (mimochodem, pekaři z Globusu prý mají licenci na výrobu pravého Sacher dortu!). Od čtvrtka do neděle pilně pracuji na úkolech, které v předchozích dnech dostanu - připravuji prezentace, píšu nejrůznější práce a čtu hromady textů.
2) Užívám si kulturně-společenského života. A nutno říci, že je o hodně intenzivnější než v Brně.
3) Překládám knížku. Nebo se o to aspoň snažím.
4) Dívám se na seriály. Protože kdo nesleduje Sherlocka nebo aspoň Games of Thrones, je prostě úplně mimo. Abych si tedy doplnila pop-kulturní přehled, absolvuji každý týden pravidelnou dávku seriálů. Taky sleduji iVysílání ČT. Kdykoli si připadám nudná a nezajímavá, uklidním se pohledem na hlavního hrdinu Života a doby soudce A.K. Většího sucháče jsem v životě neviděla. A když už jsme u těch sucháčů, Neviditelné sleduju taky.
5) Skypeuji. Skype se stal nedílnou součástí mého života. Pokaždé, když večer na pokraji vyčerpání usednu k počítači a chystám se zakousnout do skývy chleba, uslyším pronikavý vyzváněcí tón a na druhé straně obrazovky rozjařený obličej některého z příbuzných následovaný dotazem: "Ty už zase jíš?!".
6) Píšu tenhle blog.

P.S.: Před nedávnem začalo v hodině jazykových cvičení vyšetřování závažného zločinu: někdo odcizil kopii učebnice (i s výsledky!), která se nesměla odnášet z budovy a ze které se měl zanedlouho psát test. Vyučující nám oznámila, že apeluje na viníka, aby se přiznal. Pokud to prý nechce učinit veřejně, může se jít po hodině přiznat do její pracovny či kopii nenápadně vrátit do složky, ze které ji odebral aneb "My teďko zhasneme, bude tma. V této nastalé tmě, ten kdo to zcizil, to tam odnese.". Ačkoli se složku stále nepodařilo nalézt, můžeme se ukonejšit alespoň tím, že k dalším krádežím nedošlo.