Vídeň je nádherná. Navíc je podle mnoha výzkumů nejlepším místem pro život. I přesto zůstanu navždy věrná Brnu, navzdory tomu (nebo možná právě proto), že můj táta vždycky říká, že pokaždé, když se stane něco divného, tak je to právě v moravské metropoli, viz náhodný výpis zpráv z Brna: "Žena nahlásila, že vidí divné zvíře. Strážníci našli poletující sáček.", "V Brně utekl bizon. Zneškodnili ho až teaserem.", "Diváka po představení zamkli na WC v divadle. Vysvobodili ho strážníci."
V Brně si vždy kromě zásob tuku doplním i všeobecný přehled. Abych se zbytečně nerozrušovala, nesleduji ve Vídni zprávy a nečtu denní tisk. Sice jsem ve skvělém duševním rozpoložení, ale vůbec netuším, co se ve světě a v naší vlasti děje (Sedláčkova mikina a Zemanova "Fäkalsprache" mému vidu a slechu přesto neunikly).
Výpravy do Brna se ale můžou rychle změnit v boj o holý život. Když jsem naposledy byla ve své domovině, podařilo se mi zarýt si při přípravě tartare di tonno do ruky hrot vývrtky (pro rýpaly: Vím, že na konzervy existuje speciální otvírák, ovšem ten jsem zapomněla ve Vídni.). Při té příležitosti jsem si s hrůzou uvědomila, že jsem již povážlivě dlouho neabsolvovala očkování proti tetanu.
Nedávno (to už ve Vídni) jsem si pro změnu zasekla do ruky nůž. Bohužel jsem neměla žádný dezinfekční prostředek a stejně na tom byli i mí spolubydlící. Litevec Andrius mi sice nabízel pro zneutralizování rány Amundsen s hruškovou příchutí (k zevnímu užití), avšak já jsem se raději spokojila s Milkou Oreo (k vnitřnímu užití, ale stejně bych radši brala to očkování!).
Andrius (který má dánského spolubydlícího, jenž je živoucím důkazem toho, že se úsloví "pije jako Dán" zakládá na pravdě) se mimochodem nedávno vydal stopem do Brna. Následuje shrnutí jeho dojmů z mého rodného města:
1) Je tam levné pivo.
2) Skoro nikdo tam neumí pořádně anglicky.
3) Mají tam lepší kebaby než tady.
4) Na kolejích mají podivně očíslované pokoje.
5) Jsou tam neskutečně pomalé pokladní.
A když už jsme u toho Brna... Při nedávné návštěvě moravské metropole jsem sledovala jeden z nejpozoruhodnějších pořadů České televize Sama doma. Hostem byli dva propagátoři hantecu, kteří na závěr zapěli song Když si betelné borec narazí betelnó koc. Takový odvaz jsem v Sama doma ještě neviděla. Snad jenom když syn herce Petra Vacka čural v přímém přenosu do lahve.
Žádné komentáře:
Okomentovat