Vídeňské kratochvíle vol. 1

Krátce po příjezdu do Vídně jsme se zúčastnily akce pořádané organizací pro zahraniční studenty. Mělo se jednat o uvítací soirée následované promluvou jedné bývalé stipendistky. Vše měl zakončovat raut, což byl skutečný důvod, proč jsme se sem vypravily. Poté, co na nás vychrlili smršť praktických informací (je nám k dispozici speciální psychologická poradna, pokud budeme mít problémy vyrovnat se s kulturním šokem), pustili nám krátkometrážní (naštěstí) snímek, který natočili bývalí stipendisté a který zachycuje prvotní problémy zahraničních studentů po příjezdu do Vídně. Pokud v Rakousku existuje obdoba Zlatých malin, navrhuji nominovat tenhle film. Poté se ujala slova jedna Nizozemka (!), která nás anglicky seznámila s průběhem svého pobytu ve Vídni a poté nás obšírně informovala o výzkumu, který zde provádí (zkoumá přistěhovalce, kteří pracují v nevládních organizacích pro pomoc uprchlíkům. Sice netuším, co se na nich dá zkoumat, ale vzhledem k délce přednášky je toho asi hodně.). Útěchou nám byly alespoň švédské stoly, na které jsme se vrhly se stejným nadšením jako to dělávají zástupci Holubovy letky.

Zjistily jsme také, že ideálním místem pro procházky v pěkném počasí (kterého je teď poskrovnu) je Donauinsel, uměle vybudovaný ostrov na Dunaji, který je docela úzký, ale zato šíleně dlouhý. Je to tedy ideální místo pro cyklistiku nebo jízdu na in-linech. Určitě se vyplatí zajít i do parku u zámku Belvedere, který sice není moc velký, ale je jaksepatří kýčovitý.
Navštívili jsme už také několik místních putyk. Jednou z nich byla příjemná hospoda Käuzchen, kde na nás dýchla atmosféra staré Vídně. Navíc tu mají legrační jídelní a nápojový lístek s hesly jako "Happi und Hammi für Pappi und Mammi" nebo "Allohol jawoll!" a čepují tu Velkopopovického kozla.
Zašli jsme také do irské hospody Four Bells, kde se konala oslava narozenin Češky Marcely z našich kolejí (Když se dva dny předtím vracela v brzkých ranních hodinách v kostýmu kočičí ženy na kole z halloweenské party, zastavila ji policejní hlídka a naměřila jí zvýšené množství alkoholu. Musela tudíž strávit několik desítek minut na místní služebně ve společnosti zombíka.). V hospodě vládla velmi bujará nálada a ačkoli byla neděle večer, nevypadalo to, že by se někdo z osazenstva chystal druhý den do práce.
Pár minut jsme poseděly ve vyhlášené hospodě Cafe Benno, kde mají i speciální oddělené salonky, moc pěkný koutek obskládáný štosy knih a desítky deskových her k zapůjčení. Bohužel nejsme jediní, kdo se o věhlasu téhle knajpy dozvěděl, a tudíž jsme se z důvodu neexistující rezervace musely uchýlit do jiného podniku. Náhodou jsme narazily na bar Wäscherei, kde nám bylo poskytnuto místo hned vedle obřího plátna, na které se promítal zápas Bayern Mnichov  vs. Borrusia Dortmund, a naproti skupiny mužů středního věku, kteří v průběhu večera neustále vykřikovali, chytali se za hlavu, nadávali nebo se naopak radovali. Naše polská spolužačka Karolina však byla nadšena, protože v jednom z mužstev hrál i nějaký slovutný polský fotbalista, a já jsem byla nadšena, protože v baru čepovali Starobrno. Jako správná patriotka jsem ho zapáleně vychvalovala všem u stolu, a těm, kdo si ho objednali, moc chutnalo. Asi nikdy nepili jiné české pivo.
Také jsme absolvovaly několik erasmáckých večírků, přičemž všechny byly nevalné kvality. Před nedávnem jsme se děvčaty vydaly na Erasmus Party Night, kde nikdo nebyl, nic se tam nedělo a kde hrála příšerná hudba. Na Erasmus Karaoke Night bylo naopak lidí až moc. Od 19 do 20 hodin tam navíc prodávají koktejly jen za 50 centů. Pokud sem člověk přijde hned v 19:00 a objedná si několik piňa colad nebo cuba libre najednou, pak se mu to snad i může líbit. Já jsem si ale uvědomila, že už jsem na takové akce asi stará, viz následující seznam příkoří:
1) Střepy od skleniček zapíchané v lodičkách.
2) Alkoholický nápoj neznámého původu (snad aspoň nebyl pančovaný), který mi přistál na zádech.
3) Odpálkování tří otrapů, kterým jsem namluvila, že se jmenuju Monica.
4) Otřesný zážitek z místních záchodků. Horší jsem viděla snad jen v přístavišti ve Splitu a na Brněnské přehradě.

P.S.: Abych předešla útokům ze strany milovníků pravopisu, předem upozorňuji, že měkká a tvrdá i/y nestřídám v textu nahodile, nýbrž důsledně dodržuji genderové rozdělení. I  a Y  tedy používám podle toho, zda jsem v daném podniku byla pouze se zástupkyněmi ženského pohlaví, či zda se k nám přichomýtnul nějaký muž.